O loupežníku Graselovi

Kdo byl J. G. Grasel?

Bohatým bral, chudým dával?

Kdo byl Johann Georg Grasel? Lupič a vrah? Nebo oběť své doby a neutěšených sociálních poměrů? Legendární loupežník, jehož věhlas došel až tak daleko, že jeho jméno vstoupilo do jazykového fondu v češtině i němčině?

Člověk, jehož osoba je nám dnes „záminkou“ k interpretaci přírodního a kulturního dědictví doby, v níž Grasel žil. Člověk, jehož akční rádius neznal hranice a dnes spojuje Čechy, Moravany a Rakušany?
Přijeďte, vydejte se s námi po stezkách místy, kde loupil a skrýval se obávaný „grázl“ Johann Georg Grasel. Dodnes žije v písních a lidových vyprávěních, dodnes žije v pověstech. Je jich celá řada na české i rakouské straně. Ve většině z nich je Grasel líčen jako veselý, chytrý chlapík, který – pravda – bral chudým i bohatým a moc to nerozlišoval. Interpretaci míst spojených s jeho působením, památky na dobu, v níž žil, to všechno Vám nabízejí Graselovy stezky. Přijeďte a pomozte nám hledat odpovědi na otázky…

Víte nebo nevíte?

Co třeba nevíte o Johannu Georgu Graselovi?

  • Víte, že Grasel se narodil v rodině pohodného a matka byla dcerou žebráka ? Pohodní patřili v roce 1790, kdy se malý Johann narodil, mezi opovrhovaná povolání.
  • Víte, čím se živili pohodní ? Víte, že ke stejně opovrhovaným povoláním tehdy patřili také třeba muzikanti.
  • Víte, že byl dvakrát uvězněn, vždy ale pod falešným jménem a že se mu v obou případech podařil útěk ? V dubnu roku 1815 se nechal v Praze naverbovat jako voják, ale po 6 týdnech dezertoval? V tomto roce se také stal otcem – jeho milá Rosalia Eigner z obce Stalky mu porodila syna.
  • Víte, jak byl dopaden? Jenom díky lsti, na které se úzce spolupodílel drosendorfský soudní úředník Franz Schopf a policejní důvěrník David Mayer z Brna. Mayer osvobodil z vězení v Drosendorfu Theresu Hambergerovou a Graselovu milou a za to pomocí prostředníků navázal kontakt s Graselem. Slíbil mu, že ho převeze do ciziny. Ale v noci na 20. listopad 1815 byl zatčen v hostinci v obci Mörtersdorf u Hornu.
  • Víte, že s Graselem bylo pronásledováno více než 200 osob – společníků ? Byli to většinou pohodní, hostinští, rolníci, kupci. Při některých, především malých činech, nešlo v první řadě o kořist, ale o zábavu.
  • Víte, že Grasel se přiznal ke 205 zločinům ? Jak bylo tak vysoké číslo možné ? Příčin bylo víc: úkryt v rasovnách, vhodní = nevhodní kamarádi (Ignaz Stangl, Jakob Fähding – pastýř z Drosendorfu), byrokratický a těžkopádný boj vrchnosti proti zločinům. Víte, jaký je význam Graselova „monsterprocesu“ pro dějiny justice v Rakousku ? Uspíšil reformy (moderní trestní řád – r. 1850 a nový trestní zákon – r. 1852), měl nesmírný význam pro historický vývoj rakouského trestního práva a také pro správné pochopení celé této právní historické epochy.
  • Víte, že skutečnost, že byl Grasel nakonec odsouzen k smrti, nespočívala ani tak v závažnosti deliktů, které mu mohly být skutečně prokázány, ale spíš ve zvláštnostech soudního řízení? (bylo to čistě vyšetřovací řízení, nebyla oddělena funkce soudce a žalobce, obviněný byl objektem a byl povinen učinit přiznání, právo obhajoby bylo velice omezené, soudní řízení bylo tajné, písemné a nepřímé, nezávislost soudců nebyla zaručena), vyšetřovací spis měl 1378 listů a 1185 příloh.
  • Víte, že vzpomínky na G. se staly v té či oné formě součástí ústních dějin na obou stranách hranice a že jsou zajímavými doklady lidových historických a právních názorů v 1. polovině 19. století ? Druhou rovinu tvoří zájem literátů, spisovatelů, divadelníků a filmařů. Třetí rovinou je rovina vědy.
  • Víte, že v Hornu můžete navštívit starou městskou věž s expozicí o Graselovi? V Hornu můžete také navštívit hostinec vůdce loupežníků G. (od r. 1977), Graselovu hospůdku (od 1980) a v nedalekém Mörtersdorfu, kde byl G. dopaden, je od r. 1991 tzv. „Graselheuriger“. O Graselovi i nyní vznikají v Rakousku divadelní hry, kreslí se jeho podobizny, hudební skupina, hrající převážně lidové písně, si říká „Graselgeiger“. Aby Höbarthovo muzeum v Hornu předešlo mnoha legendám, plánuje shromáždit podrobnou dokumentaci o Graselovi. V Rakousku se Graselovi přezdívá „šlechtic loupežník“.

Už víte, jak vzniklo „české“ slovo GRÁZL ?
Literatura: HITZ, Harald: Johann Georg Grasel. Rauber ohne Grenzen.

 

Případ Grasel

Soudní řízení
Kriminalita,,outsiderů“ lidské společnosti kolem roku 1800 ve Waldviertlu.
Michael Pammer

I. Kriminalita 18. a začátku 19. století byla řadou autorů popisována přibližně následujícím způsobem:
Typickým zločincem této doby byl člověk zchudlý, bez domova, který byl obětí rapidního nárůstu obyvatel v osmnáctém století, a kriminalita sloužila jako prostředek k jeho přežití.
Příklad Johanna Georga Grasela a jeho společníků dokazuje, že toto tvrzení nelze zevšeobecnit, a to z následujících důvodů: oněch více než 200 osob, které byly jako společníci Graselovi pronásledovány, nebyli z velké většiny žádní bezdomovci. Asi ve třech čtvrtinách případů je aktuální místo bydliště známo, u další pětiny je absence údajů o místě bydliště ve spisech záležitostí úřadů, které v těchto případech zaznamenávali pouze jméno. Podíl bezdomovců byl proto pravděpodobně menší než jedna desetina. Zúčastnění kumpáni nebyli (až na několik málo výjimek ) zchudlí, nýbrž byli pohodní, hostinští, rolníci, kupci, bezpochyby s výdělky obvyklými u těchto povolání. Také počet a výtěžek z trestných činů dalece přesahovaly míru nutnou k existenčnímu zajištění. Lze zaznamenat činy, u nichž v první řadě vůbec nešlo o kořist, nýbrž o moment zábavy. To platí především o malých deliktech, které byly eventuelně spáchány pod vlivem alkoholu.

II. Pro organizační formu Gaelových společenství jsou typické následující skutečnosti:
Pro rozhodování neexistovalo žádné výslovné dělení kompetencí, i když se přirozeně mohli lehčeji prosadit jednotlivé osoby. Při akcích neexistovalo žádné pevně stanovené rozdělení úloh, ty vyplynuly až z konkrétní situace. Akce byly často plánovány krátkodobě a jejich účastníci byli náhodní. Určité osoby sice pracovaly společně častěji, nicméně konečná účast byla věcí náhody.Spáchané činy lze z velké většiny označit jako příležitostné akce. Trestné činy byly většinou spáchány dvěma až pěti bandity, kteří při plánování i realizaci jednali autonomně. Označení ,,Bande“ je proto pro tyto skupiny osob nepřísné. Spojujícím momentem pro tyto zúčastněné osoby byly pouze sociální poměry z nichž pocházely, což bylo pro pachatele užitečné, ale s činy samotnými to nijak nesouviselo.

III. Stejně jako mnoha jiným loupežníkům byly také Graselovi v literatuře propůjčeny rysy Robina Hooda.
K relevantním okolnostem je třeba dodat: zvláštní péče o chudé: Neexistují žádné zmínky o Graselově slitování s chudými lidmi, nebo vůbec o podpoře chudých z kořisti uloupené bohatým. Boj proti vrchnosti: Delikty proti vrchnosti téměř nebyly spáchány. Rovněž delikty, které jsou obzvláště charakteristické pro 18. a 19. století (žebrání bez povolení, určité formy prostituce, pohusovské chování vůbec), jsou pro případ Grasel bezvýznamné, mnohem více se jedná o tradičně penalizované jednání. ,,Gegenkultur“: Chybí také všechna označení pro existenci ritualizovaného sociálního rebelantství.
Harald Hitz: Johann Georg Grasel. Räuber ohne Grenzen. 1999

Pověsti

Grasel nejen v pověstech
Vedle pověstí o pověstném loupežníkovi našeho kraje, kterých je celá řada, existují o této osobě i písně a dokonce divadelní hry. Především naši rakouští sousedé mají tuto oblast lidové i původní tvorby velice dobře zmapovanou.
Na české straně území, které Grasel dobře znal a rychle a obratně se v něm ve své době pohyboval, se dochovaly převážně pověsti. Postupně Vám je budeme přinášet. Ve většině z nich je Grasel líčen jako veselý, chytrý chlapík, který – pravda – bral chudým i bohatým a moc to nerozlišoval.

Bába a Grasel

Začátkem října, na svatého Františka, se v Dačicích konaly podzimní jar¬marky. Lidé se sešli z okolí a nakupovali zásoby na zimu. Jedna babka si to od Slavonic namířila přes les. Tou dobou řádil v kraji vyhlášený lotr Grázl (Grasel). Babka si přemýšlela o svých věcech a sem tam se jí do hlavy připletl i strach z Grázla. Aby ho tak potkala! Rozhrnulo se křoví a před ní stojí vysoký ramenatý mládenec.
„Fuj, to jsem se lekla. Už jsem myslela, že to je Grázl. To by byl se mnou ámen. Mládenče, nevyvedl byste mě z lesa? Aspoň budu mít ochránce.” A než stačil Grázl cokoli říci, mlela si babka tu svou. O dceři a o sousedovic psovi a vnukovi a dědkovi a Fanynce a Máně a o všem možném. Pak stočila řeč na Grázla. Jaký je to hrozný darebák. Krade a dokonce i zabíjí lidi. Grázl se zeptal: „A už vám někdy něco udělal?”
„Ještě to tak! Stačí, co slyším od lidí. Pověsit ho na první strom. To by si zasloužil, darebák jeden.” Došli na konec lesa. Babka děkovala za doprovod a Grázl povídá: „Panímámo, byla byste tak hodná a koupila mi ve městě za dva krejcary ševcovské cvoky?” „Ale to víte, že jo! Takovému slušnému člověku cokoliv.” Vzala si od něj peníze a vzdálila se. Obcházela celé náměstí, u každého stánku postála, někde něco koupila a už se z věže ozývá frejunk, konec jarmarku. Obchodníci a řemeslníci bez otálení balí a lidé se líně trousí pryč.
Babka spěchala, aby byla zavčas doma. Na kraji lesa zahlédla postavu svého známého. „Tak tady máte ty cvoky, mladý pane.“ „Mockrát vám, panímámo, za ně děkuju.”
A babka zase spustila tu svou meldovačku, která šla Grázlovi do jednoho ucha a vyběhla nenávratně druhým ven. Mezitím vysypal celý kornout cvoč¬ků na pařez a poctivě je vyrovnával špičkou vzhůru rovnoměrně po celém kruhu. Když byl hotov, popadl babku za ramena, vyzvedl ji a povídá do jejich vytřeštěných očí: „Tak ty budeš nadávat na Grázla? To tedy abys měla příště důvod!” A posadil ji plnou vahou na pařez a držel, aby se nemohla zvednout. Bába řičela, až se ptactvo klidilo z korun stromů. Pustil ji, udělal poklonu se slovy: „Má úcta, dámo, loučí se s vámi Grázl!” Načež zmizel ve tmě.
Babka s nářkem běžela a padala, tma netma, pařez nepařez, jáma nejáma. Z jarmarku přišla tentokrát nebývale pozdě a pro příště naději nechodila sama.
Z knihy místních pověstí Srdnatý věžník, kterou zpracoval V. Jindra – Dačice, MMGA, 1998.

 

O Grázlovi

Lupič Grázl prý často přenocoval ve Slavonicích v hřbitovní kapli. Tam prý si také ukládal svou kořist. On ten Grázl byl mladý veselý člověk a jednou v hospodě se vsadil, že vezme ze slavonického kostela pozlacený svícen. „Vstaďte se, že neprojdu bránu ani nepřelezu hrady, a přece se do kostela dostanu.“
Všichni se smáli, to že se tedy mohou směle vsadit! A vsadili dost velkou částku peněz.
A přece prohráli! Grázl se dostal do města podzemní chodbou, které do té doby nikdo nevěděl. Vedla prý od rakouských hranic až do slavonických sklepů. A milý lupič prý tehdy vzal nejen svícen v kostele, ale ještě v jednom sklepě ukradl spoustu vína.
Jindy zas přišel do Písečné na zábavu. Byl oblečený v mysliveckém a nikoho nenapadlo, že je mezi nimi lupič. Tancoval až do rána, při penězích byl, a tak se ještě dal muzikou vyprovázet. Když přišli k lesu, zaplatil muzikantům samými zlatými dukáty a zeptal se jich. „Jestlipak víte, komu jste hráli?“ Oni jen pokrčili rameny a on najednou vytrhl ze zadní kapsy pistoli a vykřikl: „Já jsem Grázl. Kdo by chtěl po mně jít, ať to jen zkusí!“ A zmizel v lese. Všichni zůstali, jako když je opaří, a to se ví, nikdo se za ním neodvážil.
Z knihy O stříbrné podkově, kterou sestavila E. Kilianová, Brno – Blok, 1986

O vyloupené pokladně

V Českém Rudolci přišel kdysi do pivovaru štíhlý, pansky oblečený mládenec a poručil si pivo. Dal se do řeči, vyptával se, co nového v kraji, a najednou povídá: „Jestlipak víte, že se ve Stálkově zdržuje lupič Grázl? Prý se chystá vyloupit panskou pokladnu.“
„Jestli je to pravda,“ povídá sládek, „měl by se v tom lese vyčíhat a polapit, a byl by od něho pokoj.“
Sotva mladík odešel, poslal sládek synka s tou zprávou na zámek k hraběti Radzumovskému.
„Grázl že je tady? To je moc dobře. Konečně ho chytíme a zavřeme do šatlavy!“
Hned zavolal správce, ozbrojili služebníky a čeleď a obklíčili celý les kol dokola, že by ani zajíc neutekl. Číhali potichu za každým stromem, za každým keřem, marně. V tu dobu přišel do zámecké kuchyně krásně oblečený šlechtic a žádal vybroušenou řečí o klíče od pokladny.
„Hrabě mě pověřil, abych mu z pokladny přinesl jakousi důležitou listinu,“ vysvětloval.
Nikoho nic zlého ani nenapadlo, klíčky mu důvěřivě předali. Zanedlouho se vrátil hrabě s ozbrojenými muži z lesa s nepořízenou – lupiče se jim nepodařilo polapit. Zato ale našli v zámku – vyloupenou pokladnu.
Z knihy O stříbrné podkově, kterou sestavila E. Kilianová, Brno – Blok, 1986

Životopisy J. G. Grasela

Johann Georg Grasel
Narodil se v roce 1790 v Nových Syrovicích u M. Budějovic. Jeho otec byl pohodný, matka byla dcerou žebráka. Učednická loupežnická léta si odbyl po propuštění otce z vězení. Po několika loupežích byl r. 1812 zadržen a pod falešným jménem zavřen do vězení v Hornu, ale podplacením úředního písaře se mu podařilo uprchnout. Loupil pak dále a střídal místa úkrytu, např. jedno stálé měl ve Stálkách u Uherčic. Jeho loupežnická činnost vyvrcholila v letech 1813 až 1815. Roku 1818 byl Grasel zatčen díky lsti v obci Mörtersdorf u Hornu v místním hostinci. Po dlouhém procesu s Graselem a mnoha jeho spolupachateli byli Grasel, Fähding a Stangl odsouzeni k smrti a 31. ledna 1818 ve Vídni popraveni.
Dodnes žije Grasel v pověstech. Je jich celá řada na české i rakouské straně. Ve většině z nich je Grasel líčen jako veselý, chytrý chlapík, který – pravda – bral chudým i bohatým a moc to nerozlišoval. Interpretaci míst spojených s jeho působením, památky na dobu, v níž žil, to všechno Vám nabízejí Graselovy stezky.
Pokud chcete podrobnější informace o životě Grasela, můžete si přečíst jeho životopisy.

Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě

Johann Georg Grasel
Narodil se 4.4. 1790 (Nové Syrovice).
Popraven 31.1. 1818 (Wien).

Narodil se v rodině soudního sluhy t. č. bez zaměstnání a již jako chlapec se seznámil s vězením, když byl r. 1799 uvězněn pro krádeže v Drosendorfu a ve Vranově nad Dyjí. V šestnácti letech se podílel na loupeži v Raabsu. Učednická léta si odbyl po propuštění otce z vězení, se kterým spáchal řadu loupeží, např. r. 1810 přepadli kaplana Reitze v Budkově, pak již loupil samostatně za pomoci Ignáce Stangla z Vlastkovce, vojenského zběha. Po několika loupežích a vraždách byl r. 1812 zadržen a pod falešným jménem zavřen do vězení v Hornu, ale podplacením úředního písaře se mu podařilo uprchnout. Loupil pak dále a střídal místa úkrytu, např. jedno stálé měl ve Stálkách u Uherčic. Zde také našel společníka, který od něj kupoval kradené věci. Byl jím židovský obchodník Oblat z blízkého Šafova. Jeho loupežnická činnost vyvrcholila v letech 1813 až 1815, kdy spáchal přes 70 loupeží.

To již po něm pátrala policie a při jedné akci byl zatčen 3. dubna 1813 v hospodě v Mallebarnu se svým druhem Stanglem. Pod jménem Franz Schönhauer se spolu se Stanglem vydávali za vojenské zběhy, neboť správně předpokládali, že se snadněji dostanou z vojenského vězení. Byli dopraveni do Vídně, kde bylo sice odhaleno jeho pravé jméno, ale byl považován za dezertéra a ne za zatykačem hledaného zločince. V noci na 7. 7. 1813 se mu podařilo z vojenských kasáren uprchnout. Následovala řada dalších loupeží ve Waldviertelu, jižních Čechách a na jižní Moravě. V únoru 1814, kdy se ukrýval při léčení omrzlin ve Slavonicích, byl málem dopaden, ale podařilo se mu uprchnout do Fratresu a Kibitzhöfe u obce Thaya. Po uzdravení opět následovala řada loupeží, např. v Matějovci a v Jemnici. Jeho akční prostor se ale již zmenšoval, neboť jeho nejlepší kamarádi byli pozatýkáni a státní správa se po skončení napoleonských válek mohla důkladněji věnovat potírání kriminality v zemi. Byl na něj vydán zatykač a vypsána odměna 1000 zl. za dopadení. Nechal se proto v dubnu 1815 naverbovat pod cizím jménem do armády, ale po šesti týdnech již dezertoval. Poté byla odměna na jeho dopadení zvýšena na 4000 zl. Zásluhou justiciára z Drosendorfu Schofa a policejního agenta Mayera byl vypracován plán, jak Grasela dopadnout. Podařilo se to pomocí lsti, když byl vylákán z Hornu do blízké vesnice Mörtersdorfu, kde byl v místní hospodě 19. 11. 1815 přemožen, zatčen, dopraven do Hornu a odtud do Vídně k soudu. Po zdlouhavém vyšetřování loupežnické činnosti bylo celkem 41 obžalovaných odsouzeno městským soudem ve Vídni ke kratším či delším trestům. Grasel a jeho kumpáni Stangl a Fähding, všichni rodáci z Moravy, byli jako dezertéři odsouzeni vojenským soudem 18. 1. 1818 k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán za velké účasti obecenstva ve Vídni.

Jméno obávaného lupiče žije dodnes v pověstech po obou stranách moravsko-rakouské hranice a stalo se též synonymem pro pojmenování člověka špatného chování.

Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě. Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice, Městské muzeum a galerie 2000.

Policejní kresba Jana Jiřího Grasela.

Kariéra loupežníka

Životopis J. G. Grasela podle Haralda Hitze.
Johann Georg Grasel se narodil v r. 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic. Jeho otec byl pohodný, matka byla dcerou žebráka. Graselův otec se nezřídka podílel na vloupáních a páchal i jiné delikty. Pro různé zločiny byl odsouzen a uvězněn v Brně v pověstném vězení na Špilberku. Matka Graselová a jejich obě děti se živily v této době žebrotou.
Pohodní patřili v tehdejší době k opovrhovaným povoláním, stejně jako kati nebo muzikanti.  K vyděděncům patřili také tuláci, žebráci, dezertéři, kterých bylo v době válek proti Napoleonovi zvláště mnoho. A do tohoto sociálního světa vyděděnců se zařadil i mladý Grasel.
První loupež, které se Grasel zúčastnil, se uskutečnila v r. 1806. Vlastní,, učňovská léta“ Graselova začala až v r. 1809 poté, když jeho otec byl propuštěn z vězení. Mladý Grasel si osvojil nejenom metody různých vloupání, ale seznámil se i s rozvětvenou sítí známých jednoho loupežníka, kam patřili další pohodní, hostinští a soudní sluhové. Soudní sluhové měli právě tak špatné povolání, protože na vězních museli často vykonávat tělesné tresty, a proto se jim ostatní občané vyhýbali.
Oněch 205 zločinů, ke kterým se Grasel sám přiznal, se dělí do jednotlivých let takto: 1806 (1), 1807 (6), 1810 (12), 1811 (22), 1812 (32), 1813 (46), 1814 (71), 1815 (15).
Proč byl tak vysoký počet přečinů možný? Existují různé příčiny: Grasel vždy nacházel přístřeší v různých rasovnách. Odvážil se často skutečně velmi smělých činů, s nimiž nebylo možné počítat; měl většinou vhodné kamarády, takže se brzy hovořilo o bandě lupičů (přirozeně, že mnozí z těchto lupičů páchali zločiny i samostatně – a ty potom byli připsány Graselovi!). Grasel nepáchal zločiny jen v oblasti Waldviertel a na jižní Moravě, nýbrž i v západní oblasti zvané Weinviertel a v jižních Čechách. Velikou převahu měl i nad statkářskou vrchností, která tenkrát proti zločinům bojovala byrokraticky a těžkopádně.
Ráz zločinů byl vždy podobný: větší loupeže byly prováděny, když k nim byla vhodná příležitost – k malým krádežím docházelo v každé době. Oběťmi byli obchodníci a kněží, stejně jako vdovy a chudí rolníci. Kořist tvořily látky, součásti oblečení, koně, zlaté a stříbrné mince, často ale také pouze ložní prádlo, tabák a potraviny.
Graselovi společníci pocházeli ze stejného prostředí jako on. Zvláště dobře si rozuměl s Ignazem Stanglem, synem drobného rolníka a dezertérem z jižní Moravy, a Jakobem Fähdingem, pastýřem z Drosendorfu. K nim se přidružovali synové pohodných, žebráci a dezertéři. Proto vznikla pověst o bandě loupežníků, kteří údajně bydleli v lesích v jeskyních.
I když Grasel ze zásady jenom loupil, dopouštěl se příležitostně také tělesných zranění nebo se na nich spolupodílel. Tak byla přepadena jistá vdova v r. 1811, která zemřela pravděpodobně na následky utrpěného zranění. V témže roce způsobil Grasel jednomu tabákovému kontrolorovi několik bodných ran nožem, takže dotyčný za několik měsíců zemřel. Ani jeden čin však nemohl být Graselovi přímo připsán k tíži. V létě roku 1812 zabil opilý Grasel hostinského, v květnu – r. 1814 utrpěla jistá žena ve Zwettlu smrtelná zranění. Toto usmrcení však Grasel až do konce zapíral.
Byl dvakrát uvězněn, vždy však pod falešným jménem. Kromě toho se mu v obou případech podařil útěk. V dubnu roku 1815 se dokonce nechal v Praze naverbovat jako voják – po šesti týdnech dezertoval. Už v roce 1814 byli mnozí Graselovi kamarádi zatčeni. V r. 1815 se Grasel necítil být v bezpečí a putoval, aniž by našel klid, od jednoho přístřeší ke druhému. Mnoho lidí se už ale neodvážilo ubytovat Grasela na delší čas, neboť na jeho dopadení byly vypsány odměny (nejdříve 1000 guldenů, později dokonce 4000 guldenů, což bylo povoleno císařem!, a vojáci prohledávali Weinviertel i Waldviertel. V roce 1815 se Grasel stal otcem : jeho milá Rosaria Eigner, dcera pohodného z obce Stalky, mu porodila syna.
Grasel byl zatčen ale jenom díky lsti, na níž se úzce spolupodíleli drosendorfský soudní úředník Franz Schopf a policejní důvěrník David Mayer z Brna. Mayer osvobodil z vězení v Drosendorfu Theresu Hambergerovou, sestru drosendorfského pohodného, i Graselovu milou a mohl potom za pomoci prostředníků navázat kontakt s Graselem. Mayer Graselovi slíbil že ho převeze do ciziny. Ale v noci na 20. listopad 1815 byl Grasel přesně podle plánu zatčen v obci Mörtersdorf u Hornu v místním hostinci. Po dlouhém procesu s Graselem a mnoha jeho spolupachateli byli Grasel, Fähding a Stangl odsouzeni k smrti a 31. ledna 1818 ve Vídni popraveni.
Harald Hitz: Johann Georg Grasel. Räuber ohne Grenzen. 1999.