O loupežníku Graselovi
Případ Grasel

Soudní řízení

Kriminalita,,outsiderů“ lidské společnosti kolem roku 1800 ve Waldviertlu.

Michael Pammer

I. Kriminalita 18. a začátku 19. století byla řadou autorů popisována přibližně následujícím způsobem:

Typickým zločincem této doby byl člověk zchudlý, bez domova, který byl obětí rapidního nárůstu obyvatel v osmnáctém století, a kriminalita sloužila jako prostředek k jeho přežití.
Příklad Johanna Georga Grasela a jeho společníků dokazuje, že toto tvrzení nelze zevšeobecnit, a to z následujících důvodů: oněch více než 200 osob, které byly jako společníci Graselovi pronásledovány, nebyli z velké většiny žádní bezdomovci. Asi ve třech čtvrtinách případů je aktuální místo bydliště známo, u další pětiny je absence údajů o místě bydliště ve spisech záležitostí úřadů, které v těchto případech zaznamenávali pouze jméno. Podíl bezdomovců byl proto pravděpodobně menší než jedna desetina. Zúčastnění kumpáni nebyli (až na několik málo výjimek ) zchudlí, nýbrž byli pohodní, hostinští, rolníci, kupci, bezpochyby s výdělky obvyklými u těchto povolání. Také počet a výtěžek z trestných činů dalece přesahovaly míru nutnou k existenčnímu zajištění. Lze zaznamenat činy, u nichž v první řadě vůbec nešlo o kořist, nýbrž o moment zábavy. To platí především o malých deliktech, které byly eventuelně spáchány pod vlivem alkoholu.

II. Pro organizační formu Gaelových společenství jsou typické následující skutečnosti:

Pro rozhodování neexistovalo žádné výslovné dělení kompetencí, i když se přirozeně mohli lehčeji prosadit jednotlivé osoby. Při akcích neexistovalo žádné pevně stanovené rozdělení úloh, ty vyplynuly až z konkrétní situace. Akce byly často plánovány krátkodobě a jejich účastníci byli náhodní. Určité osoby sice pracovaly společně častěji, nicméně konečná účast byla věcí náhody.Spáchané činy lze z velké většiny označit jako příležitostné akce. Trestné činy byly většinou spáchány dvěma až pěti bandity, kteří při plánování i realizaci jednali autonomně. Označení ,,Bande“ je proto pro tyto skupiny osob nepřísné. Spojujícím momentem pro tyto zúčastněné osoby byly pouze sociální poměry z nichž pocházely, což bylo pro pachatele užitečné, ale s činy samotnými to nijak nesouviselo.

III. Stejně jako mnoha jiným loupežníkům byly také Graselovi v literatuře propůjčeny rysy Robina Hooda.

K relevantním okolnostem je třeba dodat: zvláštní péče o chudé: Neexistují žádné zmínky o Graselově slitování s chudými lidmi, nebo vůbec o podpoře chudých z kořisti uloupené bohatým. Boj proti vrchnosti: Delikty proti vrchnosti téměř nebyly spáchány. Rovněž delikty, které jsou obzvláště charakteristické pro 18. a 19. století (žebrání bez povolení, určité formy prostituce, pohusovské chování vůbec), jsou pro případ Grasel bezvýznamné, mnohem více se jedná o tradičně penalizované jednání. ,,Gegenkultur“: Chybí také všechna označení pro existenci ritualizovaného sociálního rebelantství.

Harald Hitz: Johann Georg Grasel. Räuber ohne Grenzen. 1999

Homepage Stezky Galerie E-shop Služby hostům Život na stezce O loupežníku Graselovi Napsali o nás Mapa webu Kontakt Homepage
ČeskyEnglishDeutsch

Facebook Vyrobila firma Grafikraum © 2010 Slavonická renesanční, o.p.s.