O loupežníku Graselovi
Pověsti

O Grázlovi

Lupič Grázl prý často přenocoval ve Slavonicích v hřbitovní kapli. Tam prý si také ukládal svou kořist. On ten Grázl byl mladý veselý člověk a jednou v hospodě se vsadil, že vezme ze slavonického kostela pozlacený svícen. „Vstaďte se, že neprojdu bránu ani nepřelezu hrady, a přece se do kostela dostanu.“

Všichni se smáli, to že se tedy mohou směle vsadit! A vsadili dost velkou částku peněz.

A přece prohráli! Grázl se dostal do města podzemní chodbou, které do té doby nikdo nevěděl. Vedla prý od rakouských hranic až do slavonických sklepů. A milý lupič prý tehdy vzal nejen svícen v kostele, ale ještě v jednom sklepě ukradl spoustu vína.

Jindy zas přišel do Písečné na zábavu. Byl oblečený v mysliveckém a nikoho nenapadlo, že je mezi nimi lupič. Tancoval až do rána, při penězích byl, a tak se ještě dal muzikou vyprovázet. Když přišli k lesu, zaplatil muzikantům samými zlatými dukáty a zeptal se jich. „Jestlipak víte, komu jste hráli?“ Oni jen pokrčili rameny a on najednou vytrhl ze zadní kapsy pistoli a vykřikl: „Já jsem Grázl. Kdo by chtěl po mně jít, ať to jen zkusí!“ A zmizel v lese. Všichni zůstali, jako když je opaří, a to se ví, nikdo se za ním neodvážil.

Z knihy O stříbrné podkově, kterou sestavila E. Kilianová, Brno – Blok, 1986


Homepage Stezky Galerie E-shop Služby hostům Život na stezce O loupežníku Graselovi Napsali o nás Mapa webu Kontakt Homepage
ČeskyEnglishDeutsch

Facebook Vyrobila firma Grafikraum © 2010 Slavonická renesanční, o.p.s.